Malé děti útočí. Makeupami a řasenkami

26. června 2012 v 22:59
Tohle je hodně známé téma. Neustále na blogu vídám různé dívky od 12ti let a výše které mají na sobě vrstvu makeupu, kilo řasenky atd. Já proti makeupu a řasence nic nemám, ani ve větším množství, ale nezdá se mi to přiměřené k tomu věku. Prostě se posouvají jakési generační limity. Já jsem se začala tak nějak malovat v osmé třídě, ale to jen tak že jsem si dala třeba jen barevnou tužku, například modrou nebo zelenou nebo i obě (jo menší experimenty) a pak stíny, ale většinou jen přírodní barvy. Kamarádka mě zkoušela malovat v cca 12ti letech ale to jsem cítila, že to neni pro mě. Mamka měla takové oční stíny, mastné modré, já jsem si je nanesla a bylo mi to hrozně nepřříemné na tom oku. Asi v deváté třídě jsem si začala malovat velice nevkusné černé linky, černou tužkou na oči. Pak jsem přišla na linku tekutou, na kterou nedám dopustit. Bez ní bych měla na očích jen nějaké rozpatlané černé cosi. V prváku už jsem si začala dělat vlasy a oči lépe, takže takové to opravdové malování začalo tak v 15ti-16ti letech.
Ale nyní? Malují se už i 12tileté holčičky. Musím přiznat, jejich pleť vypadá hezky, je to roztomilé a leckdy závidím, ale je to vkusné? Prostě limity se posouvají. Já, jakožto šesťák, jsem si nikdy nedovolila ve frontě na oběd předběhnout deváťáka. Deváťák byl pro mě něco posvátného, nedotknutelného. A děti teď? Ve třeťáku na gymplu do mě strčí malej prváček(12 let) a řiká: uhni vole! No to je prostě moc. Respekt rodičů už také žádný není, teď děti sedí jen u počítače. Myslím, že tyto limity jsou nevratné. A proč tohle píšu? Všude čtu: Ahojky, je mi 12 let a chtěla bych piercing, ale máma mi to nechce dovolit. Nebo je mi 13 a chtěla bych piercing, jak k tomu přemluvit rodiče. Tak jsou padlí na hlavu? Na co si ničit tělo? Přijde jim to "trendy"? Vždyť se to ani na tak malé děti nehodí. Vyslouží si tím akorát obdiv vrstevníků. Nebo: je mi 14 a už mám 5 piercingů. U této varianty vždy přemýšlím, kde se stala chyba. Jaký rodič toto může dovolit? To se zmenili i rodiče? Je jiná doba? Je to normální? Pro mě ne. Za mě tohle tohle tedy rozhodně nebylo. Pouze tři holky měly v devítce piercingy, ale jinak nikdo.

Svůj první makeup jsem si koupila v devítce a to u vietnamců. Své první stíny také. Maximálně jsme se zkrášlovaly na diskotéky na 1. stupni ZŠ, ale to bylo vše. Kam tahle doba spěje? To už budou chlastat 12tileté děti? Nechápu to.
A vy? A na závěr: "Časy se mění, nic neni jako dřív" *True story, bro*
 

Něco končí a něco jiného zase začíná...

9. června 2012 v 13:06 |  Já a mé druhé já
Čím začít? Od té doby, co jsem nepřispívala na blog se toho hodně stalo. A když říkám hodně, myslím opravdu hodně. V tomto úseku mého života se mihlo pár kluků, pár faux-pas, failů...Ale co. Tento rok byl hlavně ve znamení maturity. Kterou jsem tedy úspěšně udělala. Ne s úplně tak dobrými známkami, ale já myslím, že to stačí. Největším mým strašákem byla matematika a ústní angličtina. Nejméně jsem se bála češtiny. Paradoxně jsem se pak bála nejvíce slohu, že mi dají 0 bodů za nesplnění tématu, ale nakonec to dopadlo dobře. Už se těším na briádu od července, protože doma jaksi nemám co dělat, kamarádi ještě chodí do školy a nebo přítel pracuje... Ohledně kamarádů...dost mi začalo vadit že mám celkem dost kamarádů, ale takové kamarádky, které buď mají přítele a jsou jen s ním, nebo ty, které nikam nechodí. Bohužel pro mě. Takže mám dycky takové dilema...říct přítelovi že jdu někam s kamarádem, nebo neříct? Některé mé kamarády zná a dokonce mě s nimi někam posílá, když chce jít někam on, ale TOHLE není ten případ...lhát a nebo si udržet čistý štít? Ha-ha. VŽDYCKY lžu...

Ohledně TOHOHLE:D To mi takhle přítel řekl, že bych si mohla najít kamarádky taky. No tak jsem ze srandy šla na lidé no a já a holky? Ne-e. Tak jsem si zobrazila profil jednoho kluka, a ten měl za kamaráda dalšího. Ten kluk byl hrozně hezkej, roztomilej...řikám si: jo zkusim mu něco napsat...Ale beztak neodepíše, proč by odepisoval zrova mě. No dopadlo to tak že jsme se do rána psali slohy, tucky a tucky písmen, že nám nestačil limit na písmenka. Takový kluk je vážně sen! Ha, jestli na něj narazíte taky tak budete mít štěstí. Protože potkat někoho fajn zrovna na ldé se úplně vylučuje:D Nicméně jsme se sešli a vážně se nestalo, že by byly nějaká trapná ticha. Já jsem člověk celkem poměrně zábavný, ráda si dělám srandu atd. Ale jen s lidmi, kteří jsou mi příjemní, nebo s kterými je mi dobře. Včera jsem byla na rozlučce se třídou a pár profesory a tedy, moc jsem se nebavila. Tedy jo, s kamarádkou, ale ostatní šli tak nějak mimo mě. Necítila jsem se prostě v jejich společnosti nejlépe, takže nemohla být pro ěm ta pravá zábava. Po rozlušce jsem měla sraz s oním klukem a tedy, zábava to byla o moc větší, ve dvou, než ve skupině lidí.

Záleží hodně na štěstí, na koho narazíte. Tohle je případ tak jeden ze sta. Ha, já musím mít vždy štěstí!:D Přidám tedy jednu fotku, jak vypadám teď, jen tak, pro srovnání

Smát se, a nebo brečet?

26. října 2011 v 21:19 |  Já a mé druhé já
Tenhle blog sem založila když všechno skončilo...všechno s jedním člověkem...ono to pak zase začalo...a pak skončilo... Dnešek by den plní naďějí. Buď a nebo.

Ten den zrovna pršelo... probudila se plna napětí a vůbec netušila, co dnešek přinese. Co vstala, tak se jí klepaly ruce. Mobil někam zašantročila...co kdyby přišla zpráva že vše padá? Najednou vidí mobil. Klávesa svítila jak maják, co naviguje jedninou, osamělou loď na moři. Zpráva...naštěstí kladná. Najednou jako by ožila, jako by jí něco píchlo. Ale čím víc se to blížilo, tím víc měla chut co celé odvolat.
Jela autobusem....klepající se ruce. Vystoupila. Metro. Blížilo se to, a to neúprosně. Ale chtěla to, tak to má...tolik úsilí jí to stálo, tolik nervů...musí to dotánout do konce. Autobus, vychází z něj celá vyklepaná. Rychle pro první pomoc, dvě cigarety stačit doopravdy nebudou. Sotva byla venku minutu a už byla zmoklá. Teď se někam rychle schovat....co kdyby...tak by to bylo celé v háji. Další možnost mít sakra nebude!
Klepající rukou si zapálila...byla ráda, že se může schovat pod jakýsi výčnělek. Počítala minuty. Nemohla dýchat. Už je čas. Kudy jít? Není ještě brzo? Nohy se jí motaly a zaboha nechtěli jít kupředu. Číhala tam jako vrah...a nebo jako hozně zoufalý člověk? Šla jinudy...Byla tam...srdce jí bušilo jak ozávod. Už ví, co znamená hodina pravdy. Buď a nebo. Rozhodující chvíle. Někdo zrovna vycházel. Je tam, není tam? Nastane ponižující chvíle? Byl tam... Nepopsatelná chvíle. Měl vztek...chtěl odejít. Proč? Proč jste mě zradili? Uklidňovala ho....najednou se necítila jako TA dominantní... Měla slabý hlas. Ruce se jí klepaly. Je lehké někomu ublížit, ale strašně těžké najít odvahu omluvit se. Nejdřív řekla, že se jde omluvit....pak že ho má pořád ráda...pak že jí chybí. A venku pořád pršelo...
Byly chvíle, kdy se jí hnaly slzy do očí. Povolí stavidla či ne? Nechtěla vydírat...přišlo to samo. Nenávidí mě? Ne....tak to není... Myslí na mě? Jen na to špatné... A nebo ne? Odhalila ho. Tak se přiznej jak to je. Přiznal. A ona cítila, že tohle MÁ smysl.
Opět venku, mezi kapkami deště. Ne sama. S ním. Tolik po tom toužila. A dostala to? Snad
Jak to bude dál? Někdy je lepší nevěřit na budoucnost. Člověk chce víc a víc. Když někdo nemůže žít bez jednoho určitého člověka, je život smutný. Takže: smát se, či brečet?

Upřímně můžu říct, že dnešek je můj nejkrásnější den za celou tu dobu prázdnoty a temnoty.
"Jsme děti prázdnoty, děti barů a klubů, sme děti prázdnoty. Jsme děti prázdnoty, děti bar a klubů sme děti prázdnoty...schody hajzlů vedou až do nebe slova v pajzlu dnes jen pro tebe..."
 


Holky, buďte svině

6. srpna 2011 v 10:42 |  Já a mé druhé já
Proč? Protože kluci jsou taky. Většinou narazíte na kluka, který vám něco nakecá, využije a odhodí. Jak takového kluka poznat? Většinou těžko, může vám lhát. Ale když se zeptáte na nejdelší vztah, tak by vám mohlo dojít že když odpoví týden, tak nic velkého čekat nemáte. Když se nebudete chovat jako naprostá naivní holka, ten kluk vám sám od sebe řekne, jak to s holkama má. Takle jsem už kluky odhadla a pak jsem nebyla zklamaná, naivní holka, kterou všude zablokuje a ona si to pak všechno klade za svou vinu. Když takového kluka neodhalíte, budete pak zklamány. Když ale jo, můžete si vybrat. Buď do toho půjdete a nebo ne. A proto: buďte ještě větší vině než oni a buďte vždy o krok napřed. Je jedno, jak si to přeberete, hlavně když nebudete NaIvNí, protože to může být jen kluk:)

Psáno s určitou zkušeností, díky bohu ne negativní.

Fashion blogy

31. července 2011 v 14:47 |  Já a mé druhé já
Takže...Jsou dnes velice oblíbené, většinou tam jsou fotky outfitů atd. Nebudu dál vysvětlovat, je to zbytečné. Mezi nejlepší české blogy patří ten Sandry Leopardové, ale znáte také ty další? Které taky chodí do showroomů HáEmka atd? Jeden z nich je www.diamondandunicorn.blogspot.com . Tato dívka fotila i pro květnovou Elle. Další z nich: www.terunyblog.blogspotcom, www.agnesandluke.blogspot.com www.jollburrfashion.blogspot.com ... Některé uvidíte i na Fashionsession - www.fashionsession.tv a nebo se můžete se Sandrou podívat do ulic a podívat se, jak chodí lidé oblečení. Zastavovali celkem zajímavě oblečené lidi. Tak se na bloky mrněte a uvidíte, že nad nimi strávíte celkem dost času. Myslím, že pro toto počasí je to jako stvořené.

Btw.: některé blogy jsem znala, některé jsem se dozvěděla pomocí květnové Elle, kde právě Pauline fotila. Tak další znám přes její blog.

Jinak, nepatřím k těm, co měsíc co měsíc čekají nedočkavě na novou Elle, mě to přídou zbytečně vyhozené peníze. K těmto časopisům se dostávám díky mé briádě. Je hezké se inspirovat tou módou tam ale ty kousky oblečení jsou tak hrozně drahé že si je těžko koupím. Takže všem, kteří jsou na tom podobně jako já, nezbyde nic jiného, než se inspirovat a nakupovat podobné věci v trochu levnějších obchodech:D Protože přecijen, Dolce Gabbana, Tommy Hilfiger, Hermés (vím že se to píše s francouzským é, ale nechce se mi ho hledat) nebo Dior, jsou drahé značky.

Můj double ring a ostatní

24. července 2011 v 18:58 |  Já a mé druhé já
Takže dnes jsem byla na skok po Harrym Potterovi (na kterého jsem bohužel nešla s jednou osobou, se kterou sem měla jít, protože s tou osobou je už konec...ale i tak to bylo fajn) v GATU. Ten double ring byl za 58Kč ihned můj:D Dál jsem viděla úžasné floral kraťásky za 98Kč no a tak hádejte...opět moje. Zlatá kabelka je asi o týden starší, koupena v CéÁčku za 200Kč. No myslím, že jsem pořídila dobře. Akorát nevím, co k těm kraťáskům nosit. Jestli vlastníte podobné, byla bych ráda za nějaké tipy. Děkuju:)
Btw to nahrávání obrázků je děsný!!!

Double rings

6. července 2011 v 22:37 |  Já a mé druhé já
Když zadáte slova Double rings na Seznam, vyjedou Vám věci...no zkuste to sami:D Ale já mám na mysli dvojité prsteny. Dloooouho dlouho jsem hledala,kdy by je tak mohli mít. Až jsem narazila na nový obchod, jménem Claire´s. Mají tam úžasné náušnice- cupcakes, jahůdky atd., scene sukně, hello kitty věci, korálky, náramky a... Double rings. Dále zajímavé obří prsteny atd. Taky kabelky...Zkrátka úžasný obchod a já už vím, kde utratit své peníze z brigády...Tedy část.





Možná...někdy?

24. června 2011 v 18:28 |  Já a mé druhé já
Věci se MOŽNÁ začaly obracet k lepšímu. Ale je to vůbec možné? Musela bych mít opravdu velké štěstí. Zase je všechno jinak, protože ten, komu sem věřila, stál za nic a ten, co mě opustil, mě opustil kvůli něčemu co dávno nemělo existovat. Ale třeba se to změní...

A k tomu konec školy, jsem tak ráda že je konec. Na poslední chvíli sem si vytáhla všechny známky které jsem chtěla, jen ta jedna mi nevyšla. Jedničku z biologie mám, a to je pro mě to nejdůležitější. Sice je jediná ale who cares?:D Po mém fiasku na semináři z biologie to bylo něco jako náplast. Není nic moc se nechat buzerovat od mladý profesorky, která ani nemá příslušnou aprobaci učit tenhle předmět. A totálně mě vybuzerovat když řkám před celou třídou prezentaci... No však jsem jí to oplatila:D

Hned zkraje prázdnin mě čeká brigáda a já se těším!!! Jsem magor, opravdu. Chtělo by to nějaké peníze, na auto. Tak to bylo hodně optimistické, ale navadí. Vůbec nevím jestli sem se zmínila že jsem ostříhaná a nabarvená ale to nevadí:D



Everything is different

27. května 2011 v 21:04 |  Já a mé druhé já


A je to tady. ON mě opustil...Ani nevím vlastně proč. A takovým způsobem nečestným že to...netřeba komentovat. Jo, zbyl mi TEN DRUHÝ a já vím že je to hnusné, ale mě to nestačí. Musím na něj pořád myslet... Ale dobře mi tak...
Jo a taky jsem na druhý pokus dala řidičák. Moc se mi ulevilo, a je to asi tak jediná radost tohoto týdne. Už se těším, až si pro ten řidičák dojdu na magistrát a pak hurá do auta. A hurá ztrácet bodíky. Ha-ha, snad ne:D
Taky jsem byla dnes v solné jeskyni. Přivítala nás milá paní, zavedla do solné jeskyně, kde byla na zemi sůl, nahoře krápníky soli a stěny ze soli, usadila nás do polohovacích křesel, zakryla dekou... Pak odešla, světla zhlasla, byly osvětlené jen mušle a začla hrát relaxační hudba. Bylo to celkem hezké. Paní řekla, ať necháme všechny starosti venku a tady myslíme jen na sebe, ať se soustředíme na dýchání... Jediné co jsem dělala bylo, že jsem se 45 minut snažila nemyslet na to všechno... Jo a bylo to sakra těžký.
Další věc, obarvila jsem si vlasy nahnědo, ofinu jsem si nechala blond. Říkala jsem si, že by to chtělo změnu, trochu ty vlasy nechat odpočinout. Pro začátek jsem si vybrala hnědou smývací. Ale jelikož si vlasy umývám často, barva mi po 7mi dnech vybledla. Teď je mám umyté a mokré, takže nevím, jestli jsem zase blond jako dřív. Ale myslím, že si to nechám udělat na trvalo.
Mám, nebo ne? Neposoudím, jestli mi sluší víc blond nebo hnědá. Ale tento odstín hnědé není můj přirozený, já mám takový hnusný:D

Naděje umírá poslední,ale umírá/Nikdy to nevzdávej/Již 2 měsíce

3. května 2011 v 22:24 |  Já a mé druhé já


Uvědomila jsem si, že mě hrozně těší, když mi někdo pod článek napíše, že to je dobře napsané atd. Takže tímto Vám děkuji a zároveň říkám, že mě to těší mnohem víc, než kdyby mi někdo pochválil na fotce řesenku, kalhoty nebo podobné blbosti.

Další věc, co jsem si uvědomila je, že existují i anglické písničky, které mají myšlenku, dobrý text, pointu. Jezna z nich je All good things come to an end. Myslím, že pořád lepší než stát pod deštníkem, íkem, íkem, íkem, ee, ee, ee. A teď se vrátím k tomu, co vlastě má znamenat nadpis.


Tentokrát překročila hranice. Byla u NĚJ, myslela že to bude skvělý den, ale nebyl. Kvůli jednomu přijatému hovoru. Začala strašně žárlit. A to není dobré, protože její žárlení vypadá tak, že udělá nějakou blbost. A tak se zvedla a odešla. Šel jí doprovodit, ale nemluvila s ním. Myslela si kdoví co, jaká není královna. Jenže se všechno zvrtlo. Řekla MU, že půjde na jistou akci s TÍM DRUHÝM. Myslela že je to v pohodě. Že je v právu. Nebyla. Hrozně se divila, že se naštval. Druhý den se mu rozhodla nepsat. Ať si de za svými kamarádkami. Řekl jí, že si rozmyslí, jestli s ní chce ještě vůbec být. Stále se cítila v právu, odpovídala na zprávy tak, aby co nejvíce ublížila. To byl 1. máj... Šíleně se jí ulevilo, když jí řekl, že s ní zůstane. Avšak druhý den, stále si myslejíc, že je v právu, ani mu nenapsala. Najednou přišla ona smrtící rána. Pěkně neférové. Najednou měla na Facebooku jen zadaná. Psala mu, co to znamená. Řekl jí, že už to nemá cenu. Snažila se ho přemlouvat, už pochopila, že přestřelila. Ale nic platno. Prosila, slibovala. ON jí řekl, že si můžou občas napsat, že třeba někdy v budoucnu... Najednou se to všechno zhroutilo. Celý svět najednou byl pod vodní zástěnou. Co teď? Smířit se, zase zavést vše do normálu? Vzpoměla si, co jí říkal. Že když s někým skončí, řekne jí čau a dál se nebaví. Jí napsal na dobrou noc. Najednou se jí v hlavě zrodil plán. Nemohla spát, pořád na něj myslela. Jestli tohle se nepovede... Dávala si naději 55%.
Ráno vstala. Dnešek měl být 2měsíční výročí. Ale zatím vše bylo v mlze. Tak nefér, rozejít se přes Facebook. Prostě to chce říct do očí, na tom není nic špatného, ne? Kašalala na všechny, co jí to vymlouvali. Dokud je nějaká naděje, dokud to nezkusí, tak to nevzdá. Ráno strávila u TOHO DRUHÉHO. Je to sakra dobrá herečka. Opuchlé oči, ale chovala se jakoby nic. Jako by se s ní nerozešel někdo, na kom jí strašně záleželo. Nedovedla si prostě připustit, že je konec. Už nikdy ho neuvidí, už nikdy nebude chodit po cestách, kde spolu chodili. Všechno jí ho připomínalo. Ale to ráno zvládla, bez jediného zaškobrtnutí. To je fakt herecký výkon! Po jedenácté se vydala na svou strastiplnou cestu. Bylo to jako jízda do neznáma, bez lístku nazpět. Radši si nepouštěla do sluchátek "jejich" písničky. To by nedopadlo dobře. Pršelo, venku bylo nevlídno. Vystoupila z tramvaje. Najednou jí bylo hrozně těžko. Všehcno jí připadalo absurdní. Ale vzpoměla si, co jí řekl. Že určitě kdyby se sní rozešel, tak ona jen pokrčí rameny a půjde dál. Ne. Odolala pokušení se otočita jít domů, smířit se s tím vším, nikdy ho neuvidět . Šla dál, cigareta za cigaretou. Byla na místě. Píše zpávu, kde stojí:" Pojď mi to říct do očí". Vzpoměla si, že jí včera řekl, že je to hnusný, po fcb, ale že do očí by to nedal a zůstal s ní. Najendou přichází. Ona řekne..tak co mi povíš... a pak- prosmtě, co blbneš... A najednou se to stalo. Nezvládl to, a ona to věděla. Odcházela s nádherným pocitem. 1:0 pro ní. Zatím to zvládla, ale bylo to těsné. Příště už to nepůjde... Slíbila...

Na závěr další písnička, co má něco do sebe.

Kam dál