Červen 2012

Malé děti útočí. Makeupami a řasenkami

26. června 2012 v 22:59
Tohle je hodně známé téma. Neustále na blogu vídám různé dívky od 12ti let a výše které mají na sobě vrstvu makeupu, kilo řasenky atd. Já proti makeupu a řasence nic nemám, ani ve větším množství, ale nezdá se mi to přiměřené k tomu věku. Prostě se posouvají jakési generační limity. Já jsem se začala tak nějak malovat v osmé třídě, ale to jen tak že jsem si dala třeba jen barevnou tužku, například modrou nebo zelenou nebo i obě (jo menší experimenty) a pak stíny, ale většinou jen přírodní barvy. Kamarádka mě zkoušela malovat v cca 12ti letech ale to jsem cítila, že to neni pro mě. Mamka měla takové oční stíny, mastné modré, já jsem si je nanesla a bylo mi to hrozně nepřříemné na tom oku. Asi v deváté třídě jsem si začala malovat velice nevkusné černé linky, černou tužkou na oči. Pak jsem přišla na linku tekutou, na kterou nedám dopustit. Bez ní bych měla na očích jen nějaké rozpatlané černé cosi. V prváku už jsem si začala dělat vlasy a oči lépe, takže takové to opravdové malování začalo tak v 15ti-16ti letech.
Ale nyní? Malují se už i 12tileté holčičky. Musím přiznat, jejich pleť vypadá hezky, je to roztomilé a leckdy závidím, ale je to vkusné? Prostě limity se posouvají. Já, jakožto šesťák, jsem si nikdy nedovolila ve frontě na oběd předběhnout deváťáka. Deváťák byl pro mě něco posvátného, nedotknutelného. A děti teď? Ve třeťáku na gymplu do mě strčí malej prváček(12 let) a řiká: uhni vole! No to je prostě moc. Respekt rodičů už také žádný není, teď děti sedí jen u počítače. Myslím, že tyto limity jsou nevratné. A proč tohle píšu? Všude čtu: Ahojky, je mi 12 let a chtěla bych piercing, ale máma mi to nechce dovolit. Nebo je mi 13 a chtěla bych piercing, jak k tomu přemluvit rodiče. Tak jsou padlí na hlavu? Na co si ničit tělo? Přijde jim to "trendy"? Vždyť se to ani na tak malé děti nehodí. Vyslouží si tím akorát obdiv vrstevníků. Nebo: je mi 14 a už mám 5 piercingů. U této varianty vždy přemýšlím, kde se stala chyba. Jaký rodič toto může dovolit? To se zmenili i rodiče? Je jiná doba? Je to normální? Pro mě ne. Za mě tohle tohle tedy rozhodně nebylo. Pouze tři holky měly v devítce piercingy, ale jinak nikdo.

Svůj první makeup jsem si koupila v devítce a to u vietnamců. Své první stíny také. Maximálně jsme se zkrášlovaly na diskotéky na 1. stupni ZŠ, ale to bylo vše. Kam tahle doba spěje? To už budou chlastat 12tileté děti? Nechápu to.
A vy? A na závěr: "Časy se mění, nic neni jako dřív" *True story, bro*

Něco končí a něco jiného zase začíná...

9. června 2012 v 13:06 Já a mé druhé já
Čím začít? Od té doby, co jsem nepřispívala na blog se toho hodně stalo. A když říkám hodně, myslím opravdu hodně. V tomto úseku mého života se mihlo pár kluků, pár faux-pas, failů...Ale co. Tento rok byl hlavně ve znamení maturity. Kterou jsem tedy úspěšně udělala. Ne s úplně tak dobrými známkami, ale já myslím, že to stačí. Největším mým strašákem byla matematika a ústní angličtina. Nejméně jsem se bála češtiny. Paradoxně jsem se pak bála nejvíce slohu, že mi dají 0 bodů za nesplnění tématu, ale nakonec to dopadlo dobře. Už se těším na briádu od července, protože doma jaksi nemám co dělat, kamarádi ještě chodí do školy a nebo přítel pracuje... Ohledně kamarádů...dost mi začalo vadit že mám celkem dost kamarádů, ale takové kamarádky, které buď mají přítele a jsou jen s ním, nebo ty, které nikam nechodí. Bohužel pro mě. Takže mám dycky takové dilema...říct přítelovi že jdu někam s kamarádem, nebo neříct? Některé mé kamarády zná a dokonce mě s nimi někam posílá, když chce jít někam on, ale TOHLE není ten případ...lhát a nebo si udržet čistý štít? Ha-ha. VŽDYCKY lžu...

Ohledně TOHOHLE:D To mi takhle přítel řekl, že bych si mohla najít kamarádky taky. No tak jsem ze srandy šla na lidé no a já a holky? Ne-e. Tak jsem si zobrazila profil jednoho kluka, a ten měl za kamaráda dalšího. Ten kluk byl hrozně hezkej, roztomilej...řikám si: jo zkusim mu něco napsat...Ale beztak neodepíše, proč by odepisoval zrova mě. No dopadlo to tak že jsme se do rána psali slohy, tucky a tucky písmen, že nám nestačil limit na písmenka. Takový kluk je vážně sen! Ha, jestli na něj narazíte taky tak budete mít štěstí. Protože potkat někoho fajn zrovna na ldé se úplně vylučuje:D Nicméně jsme se sešli a vážně se nestalo, že by byly nějaká trapná ticha. Já jsem člověk celkem poměrně zábavný, ráda si dělám srandu atd. Ale jen s lidmi, kteří jsou mi příjemní, nebo s kterými je mi dobře. Včera jsem byla na rozlučce se třídou a pár profesory a tedy, moc jsem se nebavila. Tedy jo, s kamarádkou, ale ostatní šli tak nějak mimo mě. Necítila jsem se prostě v jejich společnosti nejlépe, takže nemohla být pro ěm ta pravá zábava. Po rozlušce jsem měla sraz s oním klukem a tedy, zábava to byla o moc větší, ve dvou, než ve skupině lidí.

Záleží hodně na štěstí, na koho narazíte. Tohle je případ tak jeden ze sta. Ha, já musím mít vždy štěstí!:D Přidám tedy jednu fotku, jak vypadám teď, jen tak, pro srovnání